Tak jsem si řekl, že každý týden si udělám výlet po Praze. Člověk míní... Už v noci mi nebylo dobře. Ráno ještě hůř. Rozhodl jsem se zůstat doma. A je po výletě!
Jenomže člověk míní... Napsal jsem praktičce, že potřebuji neschopenku. A ona kontrovala, že mě chce vidět. Výlet bude! Udělám si výlet k doktoru. (Moje plzeňská větev rodu chodila zásadně k doktoru a ne k doktorovi.)
Od kolika kroků je výlet výletem? Já jich dal dneska 5.300. Možná mi ještě něco naskáče při hlášení... A navíc jsem si udělal výlet na místa, kde jsem strávil prvních 27 let svého života.
Prarodiče chodili ke svému obvoďákovi. Rodiče k jeho synovi. Já chodím k dceři toho syna. Rodinná tradice na obou stranách. Ale dosti bylo řečí, je třeba dodat obrázky.
Ulice Ovenecká je zakončena Národním technickým muzeem. Jehož fasádě vévodí Aero L-29 Delfín. První fotografie prodává článek. Budov, na kterých je instalováno letadlo, zase po světě tolik nebude...
To si dovolím přiblížit... Mě architektura baví. Na tohle si příležitostně zajdu. Koukám, že času mám dost.
Hned vedle další upoutávka. Na tom kolotoči jsem se něco najezdil... Výjimka potvrzující pravidlo. Za mého dětství stálo jízdné korunu. Dnes...
Tím chci říci, že dnes se máme daleko lépe než tehdy. Proti dejme tomu roku 1980 stouply platy 20x a ceny sotva 10x. Ale jsou výjimky potvrzující tohle pravidlo. Například dnešní jízdné není 10 Kč ale 100 Kč. Tak co tu máme dále?
Dům hned vedle muzea, na konci Ovenecké. Co to tam vlaje za zvláštní vlajku? Ukrajinské jsou všude, izraelská sem tam... Ale tuhle, gruzínskou, tu jsem v Praze na soukromém domě ještě neviděl. I část gruzínského území přeci okupuje Rusko!
Ve stejném domě napsal Svatopluk Čech Písně otroka. Já je četl...
"Za misku ztuchlé rýže
rab unaveně důtky líže..."
A jdeme dál.
Kolmá k Ovenecké je ulice Dobrovského. Zde zpravidla zahajuji exkurze po Praze pro ukrajinské žáky naší školy. Hele, tady žil v emigraci Michajlo Hruševskyj, první ukrajinský prezident... Ukrajinské děti ho samozřejmě neznají.
Hruševskyj byl historik. Tak kam měl jít, když Ukrajinu zabrali bolševici? V Maďarsku vládl admirál, v Polsku a v Německu maršálové... V Československu profesor Masaryk, se kterým se Hruševskyj osobně znal. Jasná volba.
Můj táta se vždycky s autem snažil parkovat "u prezidenta"...
Česká ulice bez hospody, to by byl vtip... Legendární "Prašivka". Sem jsem chodil tátovi se džbánkem pro pivo jako malý špunt... Během svých gymnaziálních studií to byla nejbližší hospoda u budovy školy... Mladost, radost...
Já teda raději chodil do "Koněbaru". Ten byl na konci ulice, o 50 metrů dál. Dneska je tam vietnamská restaurace. Pivo tam točila paní Pekárková a roznášel Hermafrodit Karel... Jo, mladost...
Ale Na Prašivce si vedou dobře... Akorát dole prohodili ceny u 0,5 a 0,3 sklenic. Už dobře rok jsem tam nebyl. Ale vyjděme už konečně z Ovenecké.
Milady Horákové. Pomník Karlu Krylovi. Nebo co to je? Nikdy tu nebyl. Po Pražském povstání se stavěli pomníčky padlým bojovníkům. Nebo se na jejich paměť instalovaly pamětní desky.
"Z tohoto domu odešel..."
"Tady pracoval/tady vyučovala (na mé bývalé škole)..."
"Tady padl za vlast..."
"Tady je pohřben..."
Teoreticky se mohl mrtvý hrdina dočkat čtyř pomníčků. (Vůbec nechci jejich oběti zlehčovat.) To, že by si někdo dával na budovu jen tak památeční desku... No, pokud je ta budova jeho. Nebo pokud majitel souhlasil...
Dtto. Nic proti hudebnímu vkusu. Kryl ani Daněk nejsou vysloveně moji favorité, ale hodně jejich písní bych byl schopen zazpívat. Asi i zadrnkat. Byť jsem to nezkoušel už... Jo, mladost radost.
Schválně, jestli bude mít někdy svoji desku/desky třeba Michal David... Zase, nic proti. Skupině Holki... No nic. A konec vycházky. Byla dlouhá asi 300 metrů tam i zpátky.
Nechci strašit. Nevím, co napíšu zítra, ale "literární tvorba" je dobrá prevence proti Alzheimerově chorobě. Co budu doma, hodlám napsat víc takovýchto výlevů, v podstatě sobě sám pro radost.
Pokud jsem Vás něčím pobavil, poučil, vyvolal ve Vás asociaci, udělá mi to radost. Jestli ne, tak se omluvám, pokud jste dočetli až sem. Dál už to není.